Havran

8. října 2012 v 9:53 | Lucy Lillianne |  Knihy, které jsem přečetla


Jde o báseň od Edgara Allana Poa. Našla jsem ji na netu, takže si ji můžete přečíst v celém článku. Je jich více verzí, já vybrala tuto.

Knihu jsem četla v rámci školní četby, ne z vlastní vůle :-)




Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje
nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné -
když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání
velmi jemné zaťukání na dveře - a pak už ne.
"Je to návštěva, či zdání, bylo to tak nezvučné -
jednou jen a pak už ne."

Ach, již při vzpomínce blednu! Myslím, že to bylo v lednu,
každý uhlík vrhal stín jen přede mne a dál už ne.
Toužil jsem po kuropění; - marně hledaje v svém čtení
ulehčení od hoře nad Lenorou - již poslušné
světice zvou Lenora - nad jménem dívky nadvzdušné,
jež byla mou a teď už ne.

Smutný šelest záclon vlaje z hedvábí a ohýbá je
s hrůzou - již jsem do té doby neznal ani přibližně;
abych skryl své polekání, říkal jsem si bez ustání:
"Je to host, jenž znenadání zaklepal tak neslyšně -
pozdní host, jenž znenadání zaklepal tak neslyšně -
jednou jen a pak už ne."

Tu má duše vzrušila se; řek jsem bez rozpaků v hlase:
"Prosím, pane nebo paní, odpusťte mi velmožně;
avšak byl jsem v polospaní, když jste přišel znenadání,
přeslechl jsem zaklepání - je to skoro nemožné,
že jste klepal vy" - poté otevřel jsem úslužně -
venku tma a víc už ne.

Hledě dlouho do tmy z prahu, stoje v pochybách a strachu,
dlouho snil jsem, jak si nikdo netroufal snít mimo mne;
ale ticho bez rušení, ani slůvka na znamení,
jenom plaché oslovení "Lenoro!", zní zimničně,
to já šeptám "Lenoro!" - a ozvěna dí zimničně
jenom to a víc už ne.

Vrátil jsem se do pokoje, velmi divě se a boje,
když jsem zaslech trochu silněj nový šramot poblíž mne.
"Jistě cos za chumelice padlo mi na okenice;
podívám se ze světnice, co jsi zač, kdo budíš mne -
ztlumím na okamžik srdce, najdu tě, kdo budíš mne"; -
vítr a nic jiného už ne.

Vyrazil jsem okenici, když tu s velkou motanicí
vstoupil starodávný havran z dob, jež jsou tak záslužné;
bez poklony, bez váhání, vznešeně jak pán či paní
usadil se znenadání v póze velmi výhružné
na poprsí Pallady - a v póze velmi výhružné
si sedl jen a víc už ne.

Pták v svém ebenovém zjevu ponoukal mne do úsměvu
vážným, přísným chováním, jež bylo velmi vybrané -
"ač ti lysá chochol v chůzi, jistě nejsi havran hrůzy,
jenž se z podsvětního šera v bludné pouti namane -
řekni mi své pravé jméno, plutonovský havrane!" -
Havran děl: "Už víckrát ne."

"Proroku," dím, "mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel,
synu podsvětí, a přece, proroku, pojď hádat mně -
statečně, byť opuštěný žiji zaklet v této zemi,
dům mám hrůzou obklíčený, zda tvá věštba uhádne,
zdali najdu balzám v smrti, zda tvá věštba uhádne" -
havran dí: "Už víckrát ne."

"Proroku," dím, "mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel,
při nebi, jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mne,
rci té duši, jež žal tají, zdali aspoň jednou v ráji
tu, již svatí nazývají Lenora, kdy přivine,
jasnou dívku Lenoru, kdy v náruči své přivine" -
havran dí: "Už víckrát ne."

"To řek jistě na znamení, že se chystáš k rozloučení,
táhni zpátky do bouře a do podsvětí, satane! -
nenech mi tu, starý lháři, ani pírka na polštáři,
neruš pokoj mého stáří, opusť sochu havrane!
Vyndej zobák z mého srdce, opusť sochu, havrane!"
Havran dí: "Už víckrát ne."

Pak se klidně uvelebí, stále sedí, stále sedí,
jako ďábel na bělostných ňadrech Pallas Athéné;
oči v snění přimhouřeny na pozadí bílé stěny,
lampa vrhá beze změny jeho stín jímž uhrane,
a má duše z toho stínu, jímž mne navždy uhrane,
nevzchopí se - víckrát ne.


Název knihy:
Originální název:
Série:
Pořadí v sérii:
Autor:
Žánr:
Rok vydání:
Počet stran:
Nakladatelství:
ISBN:
Havran
Raven


Edgar Allan Poe
Poezie
1845
64
NČSVU - Nakladatelství československých výtvarných umělců


Toto bibliofilní vydání zahrnuje oba ilustrační doprovody Františka Tichého a to jak k vydání Havrana v r. 1954, tak k připravenému vydání v Nakladatelství čs. výtvarných umělců. Je věnováno In memoriam Frant. Tichému, v kvalitním překladu V. Nezvala



Databazeknih:
Edgar Allan Poe - Americký romantický básník, prozaik, literární teoretik a esejista. Autor fantastických a mystických příběhů, zakladatel detektivní literatury a novelistické tvorby. Jeho poezie je založena na přesných estetických principech, je pro ni typické téma smrti krásné ženy, působivá obraznost, hudebnost a symboličnost. Ačkoliv zachycuje především zjitřené city a nálady, Poe ve svém eseji doložil, že jeho poezie vznikla na základě racionálního principu, přesně odvažujícího dávky smutku, melancholie a tragické ironičnosti.

Poe je však také mistrem krátké prózy. Jeho první tištěná próza je založena na postupné kumulaci hrůz během námořní výpravy. Na malé ploše jsou okamžiky hrůzy předváděny v povídkách, které jsou považovány za předchůdce moderních hororů. Mistrovsky je v nich zachycen stav vypravěčovy mysli, jemuž odpovídá i jeho okolí. Jiné povídky lze považovat za první ukázky science fiction, důležitou součástí jeho díla jsou však i povídky humoristické. Pro deduktivní a přísně logický postup Poeových hrdinů při odkrývání tajemství jsou jeho povídky považovány za první detektivky a francouzský vyšetřovatel Dupin za prvního "velkého detektiva". Poe značně ovlivnil evropskou literaturu, zejména francouzské symbolisty.

Celý seznam mnou přečtených knih
Zdroje obrázků: google.com, databazeknih.cz nebo vlastní výroba (úpravy obrázků)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.